Přerušení těhotenství

Umělé přerušení těhotenství není metoda plánovaného rodičovství, je to pouze první první pomoc při nehodě. Jako každé jiné nehodě, i nechtěné graviditě je nutno především předcházet.

Umělé přerušení těhotenství umožňuje v ČR zák. č.86/1986 Sb. Bez zvláštního lékařského důvodu lze interrupci provést do konce 12. týdne těhotenství, počítáno od prvního dne poslední menstruace (pokud se takto vypočítaná délka těhotenství výrazněji odlišuje od délky těhotenství zjištěné ultrazvukovým vyšetřením, rozhodující je ultrazvuk). Žádost sepisuje žena se svým gynekologem, výkon se pak provádí v lůžkovém zařízení.

V ČR se interrupce vykonává v narkóze. Nejdříve se rozšíří kanálek hrdla děložního a poté se do dutiny děložní zavede kanyla napojená na vývěvu a obsah dělohy se odsaje. Zda je děloha prázdná, se obvykle ještě kontroluje kyretou. Rozdíl mezi tzv. "miniinterrupcí" a "klasickou interrupcí" je jen malý. Při miniinterrupci není zapotřebí většího rozšiřování hrdla děložního, protože odsátí lze provést úzkou hadičkou. Výkon je tedy šetrnější a lze ho provést i ambulantně.

Interrupce provedená na přání ženy, ve zdravotnickém zařízení, legálně a včas (tj. zhruba do konce 7. týdne) nemá žádné dlouhodobé zdravotní komplikace. U starších těhotenství se pochopitelně komplikace objevit mohou a jejich počet narůstá se stářím gravidity. Chtěná interrupce nemá ani žádné psychické následky. Nepřítomnost zdravotních komplikací by však rozhodně neměla vést k tomu, aby se s interrupcí počítalo jako s metodou plánovaného rodičovství. Je velmi žádoucí, aby časem byly interrupce na přání zcela vytlačeny antikoncepcí, což se ostatně postupně děje.

Zvláštní případ interrupce představují přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů. Platná právní úprava uvádí velmi široké spektrum tzv. "zdravotních indikací", často jen málo zdůvodněných. Příčina je historická: Tento seznam vznikl začátkem 80. let, kdy medicina (např. možnosti diagnostiky zdraví plodu) byla na daleko nižší úrovni. Kromě toho šíře indikací byla motivována snahou usnadnit ženám s nechtěným těhotenstvím situaci v době, kdy ještě existovaly interrupční komise (rozšíření zdravotních indikací předcházela neúspěšná snaha o zrušení komisí).

Výjimkou z časového limitu 12 týdnů gravidity je vážné ohrožení zdraví nebo života matky, což je vzácná situace (i zde však musí žena s interrupcí souhlasit) nebo prokázané vážné poškození plodu. V těchto případech lze těhotenství přerušit až do 24. týdne, je-li plod poškozen tak, že to není slučitelné s dalším životem, těhotenství se může ukončit kdykoli (totéž platí, je-li matka pokračováním těhotenství ohrožena na životě).

Autorem veškerých textů a odborným garantem tohoto portálu je MUDr.PhDr. Pavel Čepický CSc.